Nejstarší konstrukce krovů dochovaných na našem území jsou datovány přibližně do 20. let 14. století a od počátku se jedná o krovy krokevní konstrukce. Krokevní konstrukcí rozumíme takový konstrukční systém, kdy základní soustavu nosné konstrukce střešního pláště tvoří trojúhelník ze dvou krokví a jednoho vazného trámu. Ve skutečnosti všechno ostatní (hambalky, sloupky, vzpěry, pásky...) je tam takříkajíc navíc, smysl a funkci to samozřejmě má, ale kdybyste to všechno vyřezali, teoreticky se střeše nic nestane, protože ten základní trojúhelník, říkáme mu plná vazba, zůstane pořád stát. A všechny ty naše nejstarší krovy jsou bez prvků, které by jakkoliv spojovaly ty to trojúhelníky krokví a vazného trámu, tedy – nemají původně žádné svázání plných vazeb v podélném směru. Jednotlivé plné vazby jsou pak stejné, jedna jako druhá, dokonce můžeme mluvit o tom, že jsou kopírované jedna na druhé, protože často můžeme najít vzorovou šablonovou vazbu v níž jsou okolo spojů otisky špičky vrtáku způsobené okolo spojů tím, jak se další vazba vrtala položená na té šablonové. Přestože tyhle plné vazby byly jedna jako druhá, nebylo vůbec jednoduché je vztyčit. Představte si situaci, kdy máte jen obvodové zdivo ve výšce i dvě desítky metrů nad zemí, okolo stavby lešení z klád a desek a na tom máte vztyčit trojúhelník vysoký deset metrů a vážící pomalu jednu tunu. Jasně, máte k dispozici šlapací jeřáb, takže nahoru to nějak jde, ale pořád je to jen začátek. Než se vám podaří postavit nad prázdným prostorem první řekněme čtyři plné vazby tak, abyste měli nějakou prostorově stabilnější konstrukci, asi se docela zapotíte. Jediné, čím si v té stabilitě můžete pomoct je nějaké dočasné zavětrování. Občas ho můžeme najít v krovu v podobě šikmo pod krokvemi vedené fošny, přibité dřevěnými hřeby do krokví, nebo najdeme jen ty otvory, fošnu dal ve výsledku někdo pryč. Že vztyčení takového krovu bez podélného vázání rozhodně nebylo jednoduché nám mohou naznačit i další pomocné vrty. Můžeme je najít zboku na krokvích, v některých případech pak v nich zůstaly ponechány i průchozí dřevěné tyče – tedy příčky žebříku po kterém se šplhalo nahoru na samostatně stojící konstrukci. O nějakém sofistikovaném jištění si můžete nechat zdát, tesařina není pro ty, co trpí závratí.
S postupující složitostí a velikostí gotických staveb ale narůstaly i rozměry krovů, bylo tedy nutné přijít s vylepšením konstrukčních postupů. Na střechách se navíc objevuje pálená a břidlicová krytina, která je těžší než původně užívané šindele a krov tím vyžaduje vyšší odolnost vůči zatížení. Přichází tak potřeba rozvoje podélného vázání krovů. Tím rozumíme různé stolice a rámy vsazené v podélném směru do konstrukce krovu, ovšem v gotických krovech ještě docela bez vzájemné provázanosti mezi sebou. Totiž, už samotná schopnost aplikovat na prutové konstrukci z trámů spoje ve dvou směrech, tedy příčném i podélném, musela znamenat v chápání tehdejšího řemeslníka obrovský posun dopředu. Z dnešního pohledu se na to dívá snadno, ale uvědomte si, že máte jen provázek, kružítko a možná tak prkno s hřebíkem, které vám určuje základní míru pro šablonu, ze které stavíte úplně všechno. Důkaz o složitosti tohoto uvědomění si prostorové konstrukce nám podává náš nejstarší nám známý podélně vázaný krov v dlátové střeše nad Staroměstskou věží u Karlova mostu z roku 1387. Stavbu prvotřídního významu realizovala naše naprostá špička stavebních řemesel té doby – Parléřova huť, přesto však najdeme na středovém rámu pod druhým patrem hambalků detail, který nám napovídá hodně o složitosti stavby. Vaznice vedoucí pod hambalky je zde v přeplátování se středovým sloupkem šikmo přeříznuta a ve spoji zajištěna dvěma dřevěnými hřeby, tím zásadním detailem ale je, že onen šikmý řez je veden přes zádlab určený pro osazení vrtáku, který měl původně vytvořit hřeb jen jeden otvor. Interpretace může být taková, že tesaři chtěli podélné vázání, ovšem při kompletaci zjistili, že nedokáží vzhledem k omezenému prostoru vaznici do konstrukce vložit, a proto ji museli dodatečně rozříznout. Ovšem transfer technologií a dovedností byl v té době v Evropě docela rychlý, a tak už o necelou generaci později, v roce 1408, vzniká v Českém Krumlově úžasný krov nad kostelem sv. Víta, který je přes svoji velkolepost podobných chybiček zcela ušetřen.
Funkce podélného vázání se ukazuje pro obdobně koncipované konstrukce naprosto zásadní z důvodů jejich stavby. Vazby krovu totiž přestávají být vztyčovány jako samostatné složené dílce, z konstrukce se stává skládačka umožňující vztyčit krovy opravdu impozantních rozměrů. Jednotlivá patra hambalků jsou totiž při stavbě ukládána na rámy a stolice a tím vlastně v konstrukci vzniká lešení umožňující manipulovat s opravdu dlouhými krokvemi.
Vizualizace způsobu stavby pater gotického krokevního krovu s hambalky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|